66 Gallery

Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat

Přehnaná péče o zdraví dětí nemusí být vždy správná

Přehnaná péče o zdraví dětí nemusí být vždy správná

Mnozí lékaři doslova bijí na poplach, a to z toho důvodu, že trendem posledních několika let je doslova přehnaná péče o zdraví dětí. A v tom jim musíme dát za pravdu. Samozřejmě nikdo – ani my zde nemáme na mysli to, že bychom při nemoci neměli s dítětem k lékaři, nebo že bychom se snad měli vyhýbat nezbytnému očkování. To určitě ne. Na mysli máme především přehnanou péči o zdraví dítěte. A to ve všech možných ohledech.

Stoprocentně sterilní prostředí

To je samozřejmě jeden z největších problémů, které s dětským vývojem souvisí. Zde musíme opět zmínit ono očkování. To v podstatě není jiný postup, než ten, že do těla vpravíme onu infekci v malém množství. Tělo si na ni vytvoří protilátky a tak se jí dokáže ubránit v budoucnu samo. A podobně by to mělo být i v běžném životě. Bohužel mnoho rodičů je natolik bojácných, že dětem zkrátka nedovolí to, aby se zdroji různých infekcí setkali. V rámci psaní tohoto článku jsme si totiž představili, jak jsme jako malí oblizovali špinavé ruce, jedli špinavýma rukama, jahody a podobné ovoce před konzumací neomývali a rohlíky a pečivo jsme brali přímo z beden, stejně jako stovky lidí před námi. A jsme zdraví.

Současné trendy ale rodičům přikazují to, vytvářet dětem doslova sterilní prostředí. Vše v domácnosti, na stole, na podlaze, na kuchyňské lince, v ledničce či na sporáku je stoprocentně čisté. Nikde není ani smítko, nikde není ani ta nejmenší bakterie. A tak dítě jí to nejčistší, co může. Na jednu stranu výhodné, ale na tu druhou stranu problémy v budoucnu. A to z toho důvodu, že si dítě nedokáže vytvořit protilátky v době, kdy k tomu je nejlepší příležitost – právě v dětství.

Přílišný ochranitelský syndrom

Není to ale jenom péče o samotnou čistotu, ale je to i snaha neustále dítě ochraňovat. I to má vliv na jeho zdraví, především potom na to psychické. Pokud je potomek vychováván v dokonalém světě, kde ho rodiče chrání před všemi negativy, rozhodně bude v rámci prvního kolektivu překvapen – třeba ve školce.  Zjistí, že někteří se mu mohou smát, mohou ho zatahat za vlasy, vzít mu hračku, strčit do něho. To je něco naprosto běžného. Kdo ale na to není připraven, může si nést následky. O to horší to je ještě v případě, kdy rodiče z toho důvodu dítě z kolektivu raději vyloučí, než aby ho naučili tomu, že je to přirozená součást dětského života.

V rámci mezilidských vztahů si totiž dítě vytváří určité vzorce chování, podle kterých se dále řídí. Pokud v dětství zažívá vše v rámci naprosté dokonalosti, je jasné, že na skutečný svět není připraveno. Naštěstí musíme dodat, že v posledních letech to jsou spíše výjimky a my sami v našem okolí nemáme někoho, kdo by se takto přehnaně o dítě staral. I když některé ochranitelské pudy se už pohybují na hranici pochopitelného.