Jaké oblasti má genetika a jak může ovlivnit náš život?

Pojem genetika by se dal vysvětlit jednoduše, a to jako věda o dědičnosti, ale také o proměnlivosti jednotlivých organismů. Spolu s danými proměnami ale tato oblast vědy zkoumá také jednotlivé příčiny. Ty mají samozřejmě jedno společné, a tím je gen. Jedna ze základních jednotek této oblasti, která v sobě nese to nejdůležitější, a to onu jednotku nezbytné dědičné informace.

Samotný název této oblasti byl navrhnut Williamem Batesonem, a to konkrétně v roce 1906. První počátky dané vědy se samozřejmě datují do období, které nastalo mnohem dříve. Konkrétně totiž můžeme říci, že se jednalo už o období na počátku pravěku, kdy se začalo využívat takzvané šlechtitelství. Pokud si projdeme celou historii, potom si určitě musíme zmínit i známá jména, jako by Hyppokratés, stejně jako Aristoteles, René Descartes, J.E. Purgyně, nebo také August Weismann, Thomas Morgan, nebo James Watson. Jmen tedy v historii genetiky máme celou řadu, což rozhodně znamená, že je to obor jak velmi zajímavý, tak samozřejmě na samotné bádání velmi unikátní.

Jaké dnes známe oblasti genetiky?

Stejně jako celá řada dalších věd, i genetiku řadíme do několika různých oblastí. V tomto směru musíme říci, že to pro některé z nás byla poměrně novinka. Většina z nás totiž znala pouze tu vědu základní, kterou je klasická genetika. Ta zahrnuje výzkum chromozomální teorie. Právě v této oblasti nejvíce proslul jeden z hlavních představitelů, a to Gregor Johann Mendel. Je to ale i molekulární genetika, která jde v tomto ohledu skutečně více do hloubky – a to nejenom obrazně. Řeší totiž různé principy a řízení, stejně jako řeší samotnou práci s DNA.

Třetí oblastí genetiky je dnes takzvaná fytogeografie, která je využívána hlavně k tomu, aby mohlo být rozšiřováno co nejvíce organismů. Právě poznatky v této oblasti totiž mohou mít na svědomí to, že se podaří zachránit různé druhy rostlin a živočichů. Zkrátka a jednoduše se použijí jejich unikátní řetězce k tomu, aby byla vypěstována rostlina nová. Dále je to ještě evoluční genetika, který je poslední, kterou si zmíníme. Ta se samozřejmě zabývá hlavně evolučním vývojem jako takovým a také genetickou diverzitou, v rámci které se setkáváme v naší populaci, a to napříč jednotlivými státy i světadíly.

Pochopení molekulární podstaty

K čemu je současná genetika primárně využívána, to řada z nás ví. Hlavně je to k tomu, abychom v případě potřeby mohli ovlivnit konkrétního jedince či organismus. Ostatně skvělou ukázkou je třeba oblast šlechtění nejenom hospodářských zvířat, ale také rostlin. I proto můžeme řadu z nich pěstovat i v našich podmínkách. Důležité v rámci celého postupu je také to, aby každý z nás pochopil funkci jednotlivých genů a také jejich molekulární podstatu. Vliv totiž primárně hraje právě dědičnost a tak je třeba v případě šlechtění upravit danou informaci v chromozomech tak, aby vyhovovala tomu, čeho chceme dosáhnout. A to lze buď křížením, nebo typickou chemickou cestou.

Co je akné a jak proti němu bojovat?

Při psaní tohoto článku jsme se v naší redakci poměrně dost pobavili, jelikož jsme zavzpomínali na naše mladá léta. Dokonce někteří z nás ukázali i několik fotografií. A z nich bylo jasně patrné, že akné trápilo i nás. Ostatně to se dá říci o většině mladé populace, jelikož patří mezi nejznámější chronické onemocnění kůže. Samozřejmě to se projevuje pouze v určitém období, nejčastěji potom v pubertě. Zde se s ním může setkat populace v množství 85 – 100 procent lidí a tak se dá říci, že opravdu poskytne každého. Dodat samozřejmě musíme i to, že se vlivem toho začala používat řada názvů, a to třeba beďar. Ten správný a odborný lékařský název je však nežit.

Důvody vzniku jsou přitom poměrně prosté, jelikož hlavním problémem jsou záněty. A to takové, které se objeví v oblasti vývodů mazových žláz. Ty se vlivem toho uzavřou a daný sekret tak zůstává na daném místě. Samotný projev zánětu může mít jak mírné projevy, a tak i projevy výrazné, kdy na daném místě může být v budoucnu i jizva. Nejčastěji se samozřejmě akné objevuje na obličeji, ale stejně tak v oblasti ramen, nebo v horní části hrudi. I to má samozřejmě své jasně dané důvody, a to takové, že právě na těchto místech je vysoká hustota takzvaných folikulů.

Jak se bránit?

Nutno říci, že ne vždy se dá nad tímto problémem úspěšně vyhrát. Pokud to však alespoň zkusíte, jsou nejlepší cestou takové přípravy, které omezují tvorbu mazu. Ty je následně vhodné pravidelně aplikovat na daná místa, která jsme zmínili výše. Podobně lze ale aplikovat také látky, které se vpravují do kožních vrstev, a to injekčními stříkačkami. Jedná se tedy už o lékařské zákroky. Především se jedná o látky, které mají vyšší obsah síry, ale třeba také zinku. Vlivem tohoto postupu tak může dojít k odumírání bakterií, které mají na vznik akné také vliv – a způsobují právě onu infekci.

Třetí nejvyužívanější metodou je léčba pomocí laseru. Ta spadá do skupiny těch neinvazivních. V rámci tohoto postupu dochází ke stimulaci jednotlivých buněk, které začnou více produkovat látku zvanou jako ATP. Vlivem této látky dokáže lépe fungovat látková výměna či množení a další stimulace buňky, což má na eliminaci akné také důležitý vliv.

Dobrá péče o pokožku

Samozřejmě s metodami léčby souvisí i to, že základním krokem by měla být dostatečná péče o naši pokožku. Zde určitě nemusíme psát žádný samozřejmý postup, jelikož každému je v tomto ohledu určitě jasné, že mezi ten hlavní patří dostatečná hygiena. Tedy pravidelné mytí pokožky jak čistou vodou, tak samozřejmě také mýdlem. Přesto ale je třeba vědět, že akné je zkrátka přirozenou součástí života. A tak i když jsme se s ním také nedokázali smířit, dnes už nás tyto problémy netrápí. Jenom málokdy totiž problémy přetrvají do dospělosti. A to právě ona chvíle, kdy je ideální začít s některou ze zmíněných možností léčby.

Hybridní technologie vozů – umění cílit na nízkou spotřebu

Je to nejenom snaha ukázat svou automobilku v tom nejlepším světle, ale stejně tak je to také snaha získat více zákazníků, nebo splnit různé nároky spojené s legislativou. To vše mohou být důvody, proč jsou hybridní technologie směrem, kterým se dnes vydává většina známých světových automobilek. Samozřejmě v tomto ohledu je jasné, že benzinové i naftové motory stále ještě převažují. Přesto se ale díky aktuálním možnostem na trhu možná skutečně dočkáme toho, že jednou budou v menšině.

Jaké jsou druhy hybridních pohonů

Samozřejmě pokud mluvíme o hybridním pohonu, je logicky jasné, že se jedná o kombinaci dvou nebo více možností. V daném směru jsme museli poučit kolegyně v naší redakci, které se o tuto oblast zajímají minimálně. Spíše se jim líbili koncepty a prototypy, které jsou ukázkou dokonalého designu. O těch si ale také řekneme více a nyní se pojďme podívat na ty nejklasičtější možnosti, jaké jsou dnes označovány právě jako pohony hybridní. Základem u většiny je spalovací motor, který je kombinován s elektromotorem. Ten může být poháněn buď akumulátorem, nebo externím přívodem elektřiny (ideálním příkladem jsou tramvaje či autobusy, které využívají troleje)

Další možnosti, které dnes existují, jsou kombinace klasického spalovacího motoru a také setrvačníku. Dále to ale může být i plynová turbína v kombinaci s generátorem, akumulátorem a elektromotorem. Poslední variantou je kombinace elektromotoru a lidské síly – příkladem je třeba elektrokolo.

Auta a autobusy jasně dominují

Pokud je něco, co v tomto směru jasně dominuje, jsou to silniční dopravní prostředky. U autobusů je samozřejmě cíl této technologie jasný, a to hlavně snaha o tom, aby byl autobus čistší a jeho provoz byl také levnější. A to se podepíše na jeho oblibě. I automobilu samozřejmě mají vliv stejné aspekty, stejně jako i to, že by zde měl hrát roli také dostatečný výkon, ale i dojezd. To je stále poměrně velký problém, který se ale mnohým automobilkám neustále daří zlepšovat. Samozřejmě výhodou je, že pokud se vybijí baterie, funguje klasický spalovací motor.

Dokonalá umělecká díla – to jsou současná auta

Co je na představených vozech, především potom na prvních konceptech zajímavé, to je určitě fakt, že daná auta mají nejenom unikátní technologii, ale také vzhled. Často by se tak dala označit jako dokonalá umělecká díla, která umí vzbudit pozornost a emoce. Příkladem může být třeba sporťák Nissan Esflow, stejně jako unikátní supersport BMW i8, nebo ze sekce klasičtějších vozů Citroen Hypnos Hybrid CUV. I to je samozřejmě cesta mnohých automobilek k tomu, jak mohou své zákazníky zaujmout.

A pokud se zamyslíme, proč vlastně hybrid? Pokud si ještě několik let počkáme, až bude technologie na takové výši, že nebude mít žádné mouchy, je to určitě cena, jelikož hybridní automobil nám pomůže především šetřit při našich cestách. Spotřeba se totiž bez omezování výkonu pohybuje v několika málo decilitrech až litrech na 100 ujetých kilometrů.

Jaké nejdůležitější události otřásly rokem 2014

Také se zajímáte o dění ve světě a máte stejně jako my rádi různé přehledy toho, co se událo a co patřilo mezi to nejdůležitější, co stojí za zmínku? Pokud ano, přinášíme vám soupis těch nejzajímavějších a rozhodně nejpodstatnějších událostí, jaké se v tomto ohledu staly. Začneme-li přímo v Evropě, tak hned prvního ledna se stalo Lotyšsko právoplatným členem Evropské unie a Řecko přijalo ono důležité předsednictví. Ve stejném měsíci ale došlo i k tomu, že byl uveřejněný seznam kandidátů na slovenské prezidentské volby, či že byla definitivně zrušena strana Hnutí za demokratické Slovensko. A to samozřejmě přesně v této zemi.

Únor byl symbolem nepokojů

A zatímco leden byl poměrně klidným měsícem, o únoru se to rozhodně říci nedá. A proč? Jelikož poprvé se objevily především sociální nepokoje v Bosně a Hercegovině, stejně jako vypukly první problémy spojené s Ukrajinou – tedy táhnou se již více než jeden rok. Významným sportovním svátkem února roku 2015 však byly olympijské hry. Ty hostilo Rusko, konkrétně potom město Soči.

Březen roku 2015 byl poté ve znamení kultury, jelikož této oblasti jako tradičně docházelo k předávání filmových Oskarů. Zároveň to by měsíc pro všechny paralympioniky, jelikož byly zahájeny i zimní paralympijské hry, které pravidelně začínají právě po klasických zimních. Co ale celým březnem otřáslo nejvíce, to bylo letadlo Malaysia Airlines, konkrétně let číslo 370. Ten se ztratil nad oblastí Thajského zálivu. Zároveň se po celý měsíc řešila i krize na Ukrajině.

Duben byl zajímavý pro uživatele počítačů, a to hlavně proto, že byla definitivně ukončena podpora operačního systému Windows XP, ale i kancelářského balíčku Office 2013. Zároveň v tomto měsíci proběhlo i zatmění slunce, a to na jeho konci. Viditelné však bylo jenom na jižní polokouli. Květen byl ve znamení politické situace, a to spojené nejenom s Ukrajinou. Zároveň se totiž na jeho sklonku konaly i velmi diskutované volby do Evropského parlamentu.

Co se dělo v létě?

S politikou souvisel i následující měsíc. A to jak v souvislosti se summitem G8, tak v souvislosti s tím, že se Petro Porošenko stal prezidentem Ukrajiny a Andrej Kiska se stal prezidentem našich sousedů, tedy Slovenska. Červenec byl svátkem všech milovníků fotbalu, ale stejně tak byl symbolem další letecké katastrofy. Malaysijské aerolinie přišly na východní Ukrajině o Boeing 777. V srpnu politickou situaci rozbouřila poprava novináře Jamese Foleyho islámskými radikály, ale stejně tak i to, že byl Donald Tusk zvolen předsedou Evropské rady.

Podzim a začátek zimy roku 2015

Poslední měsíce roku byly ve znamení dalších poprav islámských radikálů, a to jak v září, tak i v říjnu a listopadu. Stejně tak bylo významným dnem zářijové hlasování o odtržení Skotska od Británie, nebo zánik a následná obnova frakce Evropa svobody a přímé demokracie. Vše doplnil listopad a summit G20 v Brisbane, či konec roku, kdy se opět zřítilo malajské letadlo, tentokrát společnosti AirAsia.

Přehnaná péče o zdraví dětí nemusí být vždy správná

Mnozí lékaři doslova bijí na poplach, a to z toho důvodu, že trendem posledních několika let je doslova přehnaná péče o zdraví dětí. A v tom jim musíme dát za pravdu. Samozřejmě nikdo – ani my zde nemáme na mysli to, že bychom při nemoci neměli s dítětem k lékaři, nebo že bychom se snad měli vyhýbat nezbytnému očkování. To určitě ne. Na mysli máme především přehnanou péči o zdraví dítěte. A to ve všech možných ohledech.

Stoprocentně sterilní prostředí

To je samozřejmě jeden z největších problémů, které s dětským vývojem souvisí. Zde musíme opět zmínit ono očkování. To v podstatě není jiný postup, než ten, že do těla vpravíme onu infekci v malém množství. Tělo si na ni vytvoří protilátky a tak se jí dokáže ubránit v budoucnu samo. A podobně by to mělo být i v běžném životě. Bohužel mnoho rodičů je natolik bojácných, že dětem zkrátka nedovolí to, aby se zdroji různých infekcí setkali. V rámci psaní tohoto článku jsme si totiž představili, jak jsme jako malí oblizovali špinavé ruce, jedli špinavýma rukama, jahody a podobné ovoce před konzumací neomývali a rohlíky a pečivo jsme brali přímo z beden, stejně jako stovky lidí před námi. A jsme zdraví.

Současné trendy ale rodičům přikazují to, vytvářet dětem doslova sterilní prostředí. Vše v domácnosti, na stole, na podlaze, na kuchyňské lince, v ledničce či na sporáku je stoprocentně čisté. Nikde není ani smítko, nikde není ani ta nejmenší bakterie. A tak dítě jí to nejčistší, co může. Na jednu stranu výhodné, ale na tu druhou stranu problémy v budoucnu. A to z toho důvodu, že si dítě nedokáže vytvořit protilátky v době, kdy k tomu je nejlepší příležitost – právě v dětství.

Přílišný ochranitelský syndrom

Není to ale jenom péče o samotnou čistotu, ale je to i snaha neustále dítě ochraňovat. I to má vliv na jeho zdraví, především potom na to psychické. Pokud je potomek vychováván v dokonalém světě, kde ho rodiče chrání před všemi negativy, rozhodně bude v rámci prvního kolektivu překvapen – třeba ve školce.  Zjistí, že někteří se mu mohou smát, mohou ho zatahat za vlasy, vzít mu hračku, strčit do něho. To je něco naprosto běžného. Kdo ale na to není připraven, může si nést následky. O to horší to je ještě v případě, kdy rodiče z toho důvodu dítě z kolektivu raději vyloučí, než aby ho naučili tomu, že je to přirozená součást dětského života.

V rámci mezilidských vztahů si totiž dítě vytváří určité vzorce chování, podle kterých se dále řídí. Pokud v dětství zažívá vše v rámci naprosté dokonalosti, je jasné, že na skutečný svět není připraveno. Naštěstí musíme dodat, že v posledních letech to jsou spíše výjimky a my sami v našem okolí nemáme někoho, kdo by se takto přehnaně o dítě staral. I když některé ochranitelské pudy se už pohybují na hranici pochopitelného.

Kinematografie – něco, co stále hýbe světovou kulturou

Pokud je něco, co má v oblasti kultury své místo, je to zcela určitě film. Ten je dnes oblíbený hlavně proto, že je u diváků poměrně nenáročnou formou, jak mohou trávit svůj čas a přitom mohou rozšiřovat své znalosti, stejně jako mohou cítit pocity strachu, radosti, ale i uspokojení. To vše dnes do našeho světa přináší to nejznámější z oblasti kultury, a to film.

Kdy se s touto oblastí začalo?

Samozřejmostí je to, že i film má svoji historii a svůj původ. První zmínky o filmu jako takovém pocházejí z oblasti sedmnáctého století. V tu dobu se však ještě jednalo o primitivní přístroj před objektivem, který promítal obraz z folie na stěnu. Zlom přišel v roce 1824, kdy byl vynalezen takzvaný Thaumatrop, který byl nástrojem pro vytváření optického klamu. Dále to byly vynálezy spojené s elektromagnetickou indukcí, Fantaskopem, stroboskopem, ale i dalšími věcmi, které se postupně inovovali, až mohlo vzniknout to jediné – přístroj, který byl schopen zaznamenat obraz a ten nadále promítat. S těmito postupy samozřejmě souvisela třeba pohyblivá plátna, první kreslené animované filmy, ale také různá kola, která dávala obrazům život.

S neustálým vývojem samozřejmě přicházelo i to, že filmy byly stále oblíbenější a tak začala vznikat také první filmová studia. Tím prvním byla Černá Marie, které se postavilo na místě, kde měl v minulosti Edison svou laboratoř. Ačkoliv to původně byla jenom plechová chata, umožňovala natáčet okolo své vlastní osy. Dnes jsou první filmy z tohoto studia uloženy v Knihovně Kongresu.

Jak je to s filmem dnes?

Podíváme-li se do minulosti, jenom těžko dokážeme vůbec uvěřit, jak pomalu a těžce se šlo k tomu, aby bylo možné zachytit pohybující-se obraz. Dnes totiž má snad každý z nás možnost film natočit. Ostatně řada producentů již odhalila třeba i filmy natočené na mobilní telefon, nebo amatérskou domácí videokameru. Nehledě na miliony různých domácích snímků, které jsou dnes nahrávány na sociální sítě a různé video kanály.

Aktuální kinematografie však jde ve svém směru ještě dále, což vede k neustálé rozvoji 3D technologie. Nejenom, že jsou v tomto formátu filmy natáčeny, ale můžeme je v daném formátu sledovat i na televizích, tak i v kinech. Někde jsou však ještě dál a k filmům přidávají čtvrtý rozměr – třeba pohyby sedadel, čichové vjemy, nebo stříkání vodou na lidi v sále. I to je směr, kterým se dnes světová kinematografie vydává. A tak lze říci, že je to opravdu umění, které se neustále vyvíjí.  Drobným problémem, na kterém jsme se shodli všichni v naší redakci, je však to, že vývoj je spíše z hlediska celkových efektů, než z hlediska toho, jak kvalitní snímky s hloubkou dnes režiséři natočí a producenti napíší. Na druhou stranu často se zkrátka jenom orientují na to, co zákazníci – diváci chtějí. A to jim určitě nelze vyčítat.

Neúspěchů se není třeba bát

Neúspěch je v současné době spjatý s naším jednáním více, než tomu bylo kdy předtím. Důvod je samozřejmě jasný, jelikož většina z nás si samozřejmě neúspěch nechce nijak připustit. Nemusíte to být pouze vy, ale jsme to také my – členové naší redakce. Stejně tak to jsou lékaři, vědci, sportovci, ale třeba také umělci. Každý chce totiž prožívat určitou slávu a jenom málokdy chce zažít opak – tedy neúspěch, který často může být spojený především s tím, že okolí takovým člověkem přímo pohrdá. Současné rady psychologů však zní poměrně jasně, a to tak, že bychom měli z každého negativa udělat především pozitivum. Tedy pohlížet na něho jako na výzvu. Pokud se nám nepovede namalovat obraz či napsat báseň, nesmíme se vzdát a musíme se poučit z vlastních chyb. Jedině tak máme možnost jít opět kupředu a dále.

Vše špatné je pro něco dobré

S tímto heslem se už určitě většina z nás někdy setkala. A to samozřejmě proto, že platí. Ostatně můžeme ho ještě o něco rozšířit, a to třeba tou větou, že nic není primárně správné ani špatné. Ostatně ukázkou toho mohou být třeba moderní umělci. Právě ti se snaží bořit vše zažité a tak se snaží přicházet s něčím zcela novým. Ačkoliv sami nevědí, zda budou přijati, raději zariskují a zkusí to. S tím ostatně souvisí i další z našich oblíbených pouček, která zní: „existuje jen to, co se stalo“. Ideálním příkladem, zůstaneme-li právě u umění, jsou malíři, kteří v minulosti začali experimentovat s dalšími, dosud neznámými styly. A právě jejich díla dnes mají milionové hodnoty. A přitom se mohli bát a nic z toho nenamalovat.

Je vhodné vzít si poučení

Na druhou stranu ne všechny směry, kterými se vydáme, mohou být skutečně správné a některé jsou zkrátka jenom slepou uličkou v našem jednání. Ani v tomto případě bychom tedy neměli propadat panice, jelikož je vhodné vzít si z našeho jednání ponaučení. Nic v našich životech totiž nestojí na jedné jediné věci a je chybné se domnívat, že nám jediná věc může zničit celý život. Ostatně zde můžeme zamířit do historie, a to k filozofovi, kterým byl Platón. Už i ten v minulosti říkal, že všechny nešťastné události jsou svým způsobem příležitosti. A právě tyto příležitosti mohou člověka naučit to jediné, a to být silnější, stejně jako být rozumnější a opravdový. Ostatně své by o tom mohli říci třeba i četní podnikatelé, jelikož i s nimi je neúspěch pevně spjatý a jsou to právě oni, kteří musí zkoušet nové cesty, testovat a také se neustále poučovat z případných vlastních neúspěchů. A jedině tak mohou být úspěšní.

A tento názor zastáváme i my v naší redakci. Ostatně naše nesplněné zkoušky v různých předmětech jsou toho důkazem. Je vždy lepší se poučit a naučit, než v případě zklamání druhý pokus přímo vzdát a na školu se plně vykašlat.

Zajímavé světové svatební zvyky, které nám mohou sloužit jako zajímavá inspirace

Rádi se zabýváme různými zajímavostmi, které se nás dotýkají nejenom u nás, ale které si někteří z nás přinášejí ze světa. A jelikož je poměrně důležitou událostí života každého z nás svatba, začaly jsme se zabývat tím, jaké jsou zvyky spojené s touto událostí i ve světě. A jelikož jsme jich dali dohromady několik desítek, přinášíme vám takové, které jsme v redakci odhlasovali jako ty, které jsou nejzajímavější a které mohou zajímavě obohatit i naši kulturu.

Domluvy rodičů v Číně

Jeden z nejzajímavějších zvyků, které jsou se svatbou spojeny, jsme našli v Číně. Samozřejmě už zde dávno neplatí, že by rodiče domlouvali sňatky svým dětem. Přesto zde ale památky této tradice jsou. Zatímco u nás žádá ženich rodinu nevěsty osobně, v Číně zkrátka pošle dopis. Pokud rodina souhlasí, zasílá drobný dárek rodině samotného ženicha. Tím je svatba posvěcena. Vše končí posledním dopisem, který rodina ženicha předává nevěstě v den obřadu. A co se v něm píše? Že je přijata do rodiny.

Mnohem jednodušší je to u Pygmejů, jelikož zde tradice kážou, že nevěsta by měla být z rodiny – tedy může to být sestřenice, ale třeba také sestra. V tomto ohledu tak oba lidé stále zůstávají v dané rodině. Co je však poměrně zajímavé, že si muž může vzít žen i více, pokud je zvládne uživit. Tento zvyk je samozřejmě v civilizovaných zemích nerealizovatelný, a to z důvodu hlavně genetických rizik, které přináší incest.

Jak je na tom Francie a Anglie?

Začneme-li první jmenovanou zemí, tak ta je rozhodně známá nejenom svým jídlem, ale také zálibou ve vynikajícím víně. V tomto ohledu se láska k danému nápoji přenáší i do samotné svatby. Ve chvíli, kdy má začít svatební hostina začnou hosté řinčet nádobím pod okny nevěsty a ženicha. Znamená to jediné, a to povinnost být pozváni právě na přípitek.

V Anglii je zase dbáno hlavně na to, aby budoucí manželé měli dostatek peněz. Toho dle tradice nevěsta docílí tak, že si během svatebního obřadu dá do střevíčku minci. Ta jí potom zaručí, že se v budoucnu rozhodně nebude mít špatně. A to ať už to znamená vysoký příjem právě jí samotné, nebo manžela. Zde musíme dodat, že mužské části naší redakce přišla tradice zajímavá, zatímco té dámské značně nepohodlná.

Japonsko a Skotsko zaujmou oblečením

Začneme-li tradiční svatbou v Japonsku, musíme podotknout, že zde bývalo, ale i bývá zvykem bílý make-up, který symbolizuje panenskou čistotu nevěsty. Ta se dokonce během dne musí několikrát převléknout. Zmíníme-li poté Skotsko, zde určitě všichni tušíte, že svatebčané musí mít národní oblečení, kterým je samozřejmě kilt. Co je zde ale ještě zajímavější, to je fakt, že se mohou vzít i lidé, kterým bylo teprve 16 let. A to bez svolení rodičů. I to rozhodně patří mezi poměrně zajímavý a v tomto ohledu i poměrně netradiční zvyk.

Máme kulturní rozhled?

Kultura je něco, co tvoří nejenom nás samotné, ale také skupinu, ve které žijeme a ve které se můžeme realizovat. Právě naše zájmy a schopnosti je realizovat nám mohou pomoci v tom, jak získat větší rozhled, především ten kulturní. Tento článek by měl být naším zamyšlením nad tím, zda jako lidé máme kulturní rozhled, zda ho dokážeme udržet, nebo zda ho postupně ztrácíme. Bohužel jsme se v naší redakci přikláněli hlavně k tomu, že ho nemáme a tak postupně ztrácíme své vlastní JÁ. Pokud totiž lidé s kulturním rozhledem, ale i se snahou něco změnit jsou, obvykle z naší země odcházejí, jelikož rozhodně pro ně není místem, kde mohou zkusit něco změnit. Ostatně to potvrzuje i 80 procent středoškoláků, kteří si myslí, že snaha čehokoliv dosáhnout je zbytečná.

Proč je dobré mít rozhled v oblasti kultury?

Především proto, že kultura není zase až tak specifikovatelný pojem. Může to být umění, může to být hudba, film, ale i náboženství, nebo zvyky a zažité aktivity. A to, že v něčem takovém máme přehled, nám může pomoci třeba v rámci budoucí práce. Samozřejmě je jasné, že jako knihovník musíme znát literaturu, či jako muzikant hudbu. Kultura má ale daleko větší přesah, jelikož spadá i do oblasti firemní hierarchie a plnění určitých zažitých povinností. Nehledě na to, že jako vůdčí osoba ve firmě bychom zkrátka měli mít přehled o všem podstatném, co se děje ve všech oblastech, kolem nás. Někdy je kulturní rozhled označován i jako rozhled všeobecný. I ten se jasně váže k jedinému, a to faktu, kolik otázek můžeme dokázat zodpovědět.

Testy a přijímací zkoušky

A jak sami sebe můžeme ohodnotit? Není nic jednoduššího, než vyzkoušet několik testů, které jsou volně k dostání na internetu. Je totiž jasné, že ty dokážou říci o našich schopnostech, znalostech a dovednostech mnohem více, než různé naučené položky. Naučit se konkrétní věc zvládne každý. Kulturní, ale i všeobecný rozhled je však věcí, kterou se učíme po celý život. Pokud se 10 let o nic nezajímáme, těžko vše během několika měsíců doženeme.

Ostatně i to je hlavní důvod toho, proč řada vysokých škol již pomalu opouští od klasických testů konkrétních znalostí a raději vyhledává uchazeče, kteří mají přehled. Vědí řadu věcí o hudbě, společnosti, umění, technologiích, ale samozřejmě i o historii nebo různých směrech lidského vývoje. A přesně takoví lidí jsou otevřeni i budoucímu formování mysli v rámci konkrétních oborů. A to jsou ti, kteří dnes mají nejlepší jistotu uplatnění.

Nezajímáme se

Že je to s námi skutečně špatné nám mohou říci třeba i různé online diskuze, sdílené příspěvky na Facebooku, nebo další zprávy, které bez ověření tlumočíme dále. Nezajímáme se o to, kde je pravda nebo jaký je náš názor. Pouze slepě něco papouškujeme a tak se pomalu stáváme členem stáda nejenom bez vlastního rozhledu, ale dokonce i bez vlastního názoru.

Moderní, často až umělecké postupy v současném lékařství

Umění by mělo primárně stimulovat naše smysly. Mělo by nám něco říci, stejně jako by v nás mělo zanechat určité pocity, nad kterými můžeme později také přemýšlet. Co je však další možností, jak umělecká díla využívat, to je oblast lékařství. V tomto směru však musíme zabrousit hlavně do oblasti různé alternativní medicíny, která pracuje s energiemi. Zde jsou často známé takzvané mandaly. Tedy obrazy malované na plátnech, které mají za cíl dodávat člověku energii a stimulovat energetické body. Je pravdou, že u nás v redakci jsme většinou pragmatického zaměření a tak se nad efektivitou spíše usmíváme. Na druhou stranu tato metoda existuje, používá se a tak bychom si ji neměli nechat pro sebe. Někomu třeba může být prospěšná.

Podobně je to i v případě, kdy jsou jako léčebný prostředek využívány různé krystaly. Ty sice mohou sloužit i jako skvělý umělecký prvek na výstavě, ale alternativní medicíny říkají, že i díky nim můžeme čerpat a využívat energie. Pokud vás o tomto zajímá více, bohužel nejsme schopni více sloužit, jelikož danou oblastí se skutečně nechceme vydávat. Proto raději zmíníme takové postupy, které jsou skutečně ověřeny lékařskou praxí.

Léčba hudbou

Tato oblast léčby už má skutečně vědecké základy a je nazývána jako muzikoterapie. Pokud vás zajímá, kde se nejčastěji využívá, tak to jsou především psychiatrické léčebny, ale stejně tak místa, kde je třeba léčit hlavně děti. Může být aplikována také na specielní poruchy, které jsou spojené s vnímáním světa, ale i schopností vyjádřit své pocity. Daná hudba samozřejmě může člověka primárně uvolnit, navodit u něho příjemný pocit a tím ho po psychické stránce stimulovat k tomu, aby snáze udělal něco, čeho se dříve obával. Musíme sice říci, že konkrétních zdravotnických míst je u nás málo, ale přesto existují. Tím nejznámějším místem, které jsme dokonce měli s naší redakcí možnost navštívit, je Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK v Praze.

Oblast osobního rozvoje

Nejenom léčba jako taková, ale třeba i oblast osobního rozvoje může být tou, kde se moderní lékařské metody mohou využívat. A jednou z nich je také arteterapie. A pokud dané slovy slyšíte poprvé, musíme říci, že se týká oblasti malířství. Nikoliv ale s ohledem na to, že snad z obrazů čerpáte energii, jelikož prostřednictvím obrazů malujete své pocity. A to často tak, že dané malování je částečně podvědomým postupem. Následně už se dostáváte do rukou psychologa, ale i osobního kouče, který vám na základě obrazů může pomoci v tom, co vás konkrétně trápí. Není výjimkou, že těchto postupů využívá i mnoho vysoce postavených manažerů, stejně jako lidí, kteří zažili obavy nejistoty a strachu, nebo se dostávají do situace, kdy je čeká velmi významná změna, kterou se bojí zvládnout.

Od sešitu po tablet – co dnes využíváme na našich školách?

Mnozí z nás samozřejmě ještě zažili tu dobu, kdy základní pomůckou každého studenta nebylo nic jiného, než pouze učebnice a následně sešit a tužka. Doba šla však velmi výrazně kupředu, což znamenalo jediné – výrazný obměna různých učebních pomůcek, což samozřejmě znamenalo také efektivitu celkové výuky. Pojďme se společně podívat na to, čím se na školách začínalo a co je dnes naprostý standard.

Počítačové učebny a projektory

V minulosti byl pro mnohé počítač stále ještě luxusem a tak především v mnohých školách byly počítačové učebny vyhledávaným místem, kde studenti trávili svůj čas. Samozřejmě nebyly to jenom počítače, ale byly to skenery, nebo také tiskárny a hlavně projektory. Ty se tak pomalu ale jistě stávaly součástí výuky. Pravdou je, že na jednu stranu velmi pomalu, ale na druhou stranu tuzemské školství skutečně zachytilo onen trend a tak dokázalo vytvořit z mladých lidí generaci, která s rozšířením výpočetní techniky zvládla počítače bez jakýchkoliv problémů ovládat. Samozřejmě nutno dodat, že stále se jednalo o učebny, kde výkon strojů rozhodně nebyl nějak unikátní. Přesto to ale bylo něco, co si doma mohl dovolit málokdo.

První notebooky

Samozřejmě ten největší boom přišel ve chvíli, kdy se na trhu začaly objevovat první notebooky, které už byly k dostání za vcelku klasické ceny. Především na vysokých, ale v některých případech na středních školách je tak řada studentů začala velmi rychle měnit za klasické sešity a poznámky tedy zapisovala touto formou. Ačkoliv řada učitelů byla v tomto případě proti, vývoj nedal zastavit. Na druhou stranu je třeba říci, že ačkoliv mohla klesat efektivita výuky vzhledem k tomu, že si mohl každý na monitoru zobrazovat cokoliv chtěl. Na vyšším stupni vzdělávání se to logicky neřešilo a logicky také neřeší.

V hlavní roli tablety

I notebook je však v rámci tuzemského školství téměř minulostí, jelikož ho nahradil tablet. A důvod? Kompaktnější rozměry, větší výdrž, ale také možnost využívání internetu nejenom přes Wi-Fi, ale i v rámci datového připojení operátorů. Díky tomu je tablet při výuce všestrannou pomůckou. Není dokonce výjimkou, kdy ho některé školy přímo půjčují studentům. A proč? Jelikož už není třeba kopírovat a množit desítky tištěných materiálů. Stačí nasdílet soubor – třeba na školní intranet a rázem ho má každý žák před sebou. Jednoduché, rychlé a samozřejmě i finančně efektivní.

Co však bude dále, na tom jsme se ne úplně dokázaly shodnout. Přesto většina z nás tvrdí, že dalším postupem bude domácí výuka. Bude stačit počítač a video z učebny, které si každý žák bude zobrazovat doma. A jelikož na podobném principu dnes funguje třeba řada soukromých jazykových kurzů, očekáváme, že podobným směrem se dříve nebo později vydá také oblast tuzemského školství. Na druhou stranu, proč ne?

Interaktivní média a umění – oblast, která je na vzestupu

Řekneme-li umění, jistě si představíte třeba obraz, nebo divadelní hru. Pokud naopak řekneme média, jistě si představíte televizní obrazovku. Ano, na jednu stranu odpovídáte správně, ale na tu druhou je třeba říci, že obě oblasti se neustále vyvíjejí a tak náš svět přichází s pojmem, kterým je interaktivita. Jedná se o oblast, která je v mnoha oblastech zcela nová, ale přitom nachází široké možnosti uplatnění. Právě interaktivní média i umění můžeme využívat ve školách, ve volnočasových centrech, při vědeckých činnostech, ale třeba i při různorodé tvorbě. To jsou dnes cesty, jak tuto moderní část našeho života využít. A že se skutečně jedná o obor, který bude mít na trhu své místo a uplatnění, to dokazují naše zkušenosti, jelikož fakulty na kterých studujeme, dané obory dokonce otevírají. A to je rozhodně zajímavý fakt.

Spojení dvou světů

A proč je to právě interaktivita? Jelikož právě ta dokáže propojit hned dva světy. Představte si třeba běžnou výstavu, na kterou jdete a obrazy pouze sledujete. Nejste tak s autorem, ani jeho dílem nijak propojeni. Představte si ale využití moderní technologie, a to ve formě audiovizuálních prvků, trojrozměrných kompozic, nebo třeba možnosti začít vnímat dílo jinými smysly – co třeba obraz s jablkem a právě jeho vůně po celé místnosti? Přijde vám to zajímavé? Nám také a proto jsme se již s několika variantami takových postupů setkali a musíme říci, že se jedná skutečně o něco unikátního.

Využití ale nemusí být nutně jenom v uměleckém světě, jelikož velmi dobré uplatnění může mít tento styl třeba v oblasti PR – tedy styku s veřejností. I ta dostane možnost mnohem lépe reagovat na jednotlivá vyjádření a postoje. Ostatně s tím souvisí také takzvaná kyberkultura, která s rozmachem sociálních sítí znamenala to, že se tato oblast rozvíjela mezi všemi skupinami lidí. A řada z nich tak zcela zapomněla na klasické informační kanály, jako noviny, nebo také rádio. U něho zkrátka neměli možnost na cokoliv reagovat a být součástí daného sdělení – a to i kdyby se mělo jednat o jediný LIKE.

Zrušení jakýchkoliv zažitých standardů

V čem má ale interaktivní umění a interaktivní způsoby komunikace své kouzlo, to je především v tom, že dokáže velmi dobře bourat jakékoliv zažité standardy. Jeden z ideálních příkladů, na kterém jsme se shodli, může být jakákoliv výstava. Co kdybyste zapomněli na to, že nesmíte sahat na exponáty? Mohli byste si lehnout na zámku do postele, projet se vystavovaným autem, nebo si zkusili vystřelit třeba z pušky. I to je cesta interaktivity, která má za cíl navnadit na něco nového.

Ostatně její počátky dnes můžeme pozorovat v mateřském i základním školství. Ano, jsou to sice běžné interaktivní tabule, ale už i ony jsou ukázkou toho, čemu se učí mladé generace – že si mají vše vyzkoušet, nikoliv pouze zírat.